Cesta k andělům | Cesta k andělům (36. díl): Karel Herbst

Narodil jsem se uprostřed 2. světové války v listopadu 1943. Častokrát jsem si říkal, jaké jsme to měli "nezodpovědné" rodiče, my, kteří jsme se narodili za války. Světlo světa jsem spatřil v Praze. Život mne záhy naučil, abych se tím nechlubil. Není horší vybavení pro život než být z hlavního města. Praha je krásná, ale žít v ní nebylo mým ideálem. Je ironií osudu, že jsem v ní zpátky a z okna pracovny se mohu dívat, jak je Praha opravdu krásná. Patřím ke generaci, které bylo vštěpováno, že Ježíš neexistoval, zato bylo třeba připravit patřičné uvítání pro dědu Mráze, obstarat si lampióny na důstojnou oslavu VŘSR a jiné podobné akce. Ve škole byli všichni pedagogové soudruzi, jen jedné učitelce jsme směli říkat paní učitelko. Ta brzy skončila. V takové době, ve druhé třídě obecné, jsem začal ministrovat. Psal se rok 1950. Na mé mamince bylo vidět, že chodí do kostela ráda a že tam vždycky pookřeje. Snad proto jsem se tam také cítil jako doma, a to není maličkost v kostele, který je velký a v zimě velmi studený! Tím, kdo mne držel a když jsem se vzdálil, zase přitahoval nazpět, byl náš Pán Ježíš Kristus. Jemu patří chvála a dík.