Živá historie - Hrad Strečno

Hrad se poprvé připomíná v době Matúše Čáka Trenčanského. Vznikl pravděpodobně však již na přelomu 13. a 14. století. Začátkem 15. století se dostal do královských rukou a stal se majetkem uherských královen Barbory Celské a později Alžběty.

V roce 1444 se dostal do majetku rodu Pongrácovců z Liptovského Mikuláše, kterým patřil do roku 1469 a poté často měnil své majitele - patřil například Janu Korvínovi, Janu Zápolskému, Mikuláši a Petrovi Kostkovým atd. V 17. století patřil Františkovi Vesselényimu a Löwenburgovcům.

Hrad v 17. století poskytoval útočiště povstalcům při Thökölyho povstání. Po potlačení tohoto povstání byl za vlády Leopolda I. hrad pobořen a od té doby chátral. První konzervační práce na hradě byly provedeny počátkem 20. století, kompletní rekonstrukce byla provedena v 90. letech 20. století a hrad byl poté zpřístupněn veřejnosti a byla v něm umístěna pobočka Povážského muzea.

Hrad má nepravidelný půdorys, jenž vznikl stavební činností soustředující se v průběhu staletí kolem jádra hradu. Nejstarší částí hradu byla hranolová obytná věž přístupná mostem přes příkop z jižní strany. Na severní straně se nacházelo čtyřhranné nádvoří s hradními paláci a kaplí vybudované v 15. století. K těmto budovám přiléhalo severní podhradí s velkou, šikmě postavenou věží přímo nad řekou na hřebeni skály.

Vnitřní část hradu byla v 15. století rozšířena o nový dvoupatrový hradní palác vysunutý na východ až na okraj skal nad Váhem. Kotkovci vybudovali před hradem nové renesanční předhradí, jehož opevnění splňovalo dobové požadavky vojenské techniky. V 17. století bylo opevnění hradu ještě doplněno třemi okrouhlými bastiony, které se však nedochovaly a jsou známé pouze z dobových vyobrazení. Hrad byl v té době nejpevnějším hradem (hradní pevností) celého Pováží.