sv. Ema
Německý kronikář z 11. století Adam z Brém ve své Církevní historii zmiňuje ženu, kterou nazývá „nobilissima senatrix Emma“ – převznešená senátorka, či spíše šlechtična Ema. Byla sestrou paderbornského biskupa Meinwerka a manželkou vévody Ludgera saského. Jako mladičká ovdověla, a ačkoli byla ještě půvabná, nadto bohatá a bezdětná, odmítla nový sňatek a svůj nový životní program našla v naprosté odevzdanosti skutkům lásky k bližním.
Ema skutečně žila především pro chudé. K nim byla o to laskavější a štědřejší, o co přísnější byla sama k sobě. Veškerý svůj majetek věnovala potřebným a sama na sobě uskutečňovala ideál křesťanského vdovství. Vydávala svědectví skutečnou a účinnou laskavostí, která se projevovala více skutky než slovy. Tak prožila celý zbytek svého života až do smrti 19. dubna 1040. Její ostatky byly uloženy v brémské katedrále.
»Vdova, která je ve svém vdovství skutečně osamělá, skládá svou naději v Pána a ve dne v noci se vytrvale modlí a prosí. …je chvalně známa dobrými skutky: byla pohostinná, umývala křesťanům nohy, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům.«
(srv 1 Tim 5,5.10)