Cesty za poznáním | Cesty za poznáním: Velká čínská zeď, Taj Mahal, Náměstí sv. Marka

Velká čínská zeď (Čína)

Velká čínská zeď se táhne napříč Čínou v křivce, která je podobná dračímu tělu. Vznikala po dobu více než 1800 let a vede od Žlutého moře přibližně od Pekingu až k Nefritové bráně v Ťia-ju-kuanu. Zde končila sféra vlivu Číny a začíná pustina Střední Asie. Zeď sloužila pro ochranu před barbary, žijícími na severu. Stavba začala za vlády prvního císaře Čchin Šchuang-tiho, který sjednotil Čínu v roce 221 př. n. l. Dřívější zastaralé obranné systémy dal zbořit a dal příkaz k postavení bariéry, která by využívala přírodních překážek a stala se tak nepřekonatelnou pro barbary. Stavby se účastnila celá armáda a asi půl miliónu rolníků. V 7. století zde však již pracovalo 1,8 miliónu lidí. Byly ovšem časové úseky, kdy se Zeď nebudovala tak intenzivně a panovníci dávali přednost aktivní obraně, vybudování silné armády. V období dynastie Mingů (1368 - 1644) byly ale práce přednostní záležitostí zahraniční politiky a z té doby také pochází dnešní podoba Zdi.

Taj Mahal (Indie)

Taj Mahal, ležící na okraji Agry, bývá také nazýván nejvelkolepějším památníkem lásky na světě. Jedná se totiž ve skutečnosti o hrobku, kterou nechal vystavět Shah Jahan pro svou zesnulou manželku Mumtaz Mahal.

Mumtaz Mahal, vlastním jménem Ardjumand Banu Begam, se narodila v roce 1593 jako dcera ministra na královském dvoře. Shah Jahan se do ní zahleděl a v roce 1612 si ji vzal za manželku. Tento panovník měl celkem tři ženy - jednu mu vybrali rodiče, jednu si vzal z politických důvodů, ale tu prostřední si bral z lásky a udělil jí právě titul Mumtaz Mahal, což znamená Perla paláce. Měli se dokonce tak rádi, že Mumtaz Mahal s ním jezdila na válečná tažení. A právě během tažení na jih Indie v roce 1631 při porodu čtrnáctého dítěte Mumtaz Mahal zemřela.

Shah Jahan se hrozně rmoutil, po smrti své ženy se na šest měsíců zavřel v paláci a poté, co vyšel, byl úplně bílý. Pak začal stavět velkolepé mauzoleum na břehu řeky Yamuna, pojmenované Taj Mahal (Koruna paláce). Stavba byla dokončena v roce 1653 a podílelo se na ní celkem 22 000 dělníků. Hlavní vstupní brána má čtyři věže a 22 kopulí ve dvou řadách, což symbolizuje, že trvala 22 let.

Vstupní brána je postavena z červeného pískovce, zdobeného bílým mramorem. Kaligrafické ozdoby představují verše z koránu. Při jejich malování byla použita "prostorová" finta - mezery mezi znaky se směrem nahoru zvětšují, takže při pohledu zezdola vypadá text rovnoměrně.

Vlastní mauzoleum je postaveno z bílého mramoru, po jeho stranách stojí dvě mešity z červeného pískovce. Mramor se dovážel z města Makrana v dnešním Pákistánu, vzdáleného asi 400 kilometrů, červený pískovec pocházel z Fatehpur Sikri. Způsob dopravy byl tradiční - trakaře a buvoli.

Budova je vysoká 75 metrů a představuje kombinaci islámské a hinduistické architektury. Dvojitá kopule je zakončena obráceným lotosem. Stejně jako na vstupní bráně i tady je použito několika "prostorových klamů". Minarety jsou odkloněny směrem ven, aby při případné přírodní pohromě nezasypaly hrobku. Do mramoru jsou speciální technikou, zvanou pietra-dura, zasazeny polodrahokamy, z nichž jsou sestaveny jednotlivé motivy.

Náměstí sv. Marka (Itálie)

Náměstí sv. Marka je nesporně symbolem Benátek a ne nadarmo je nazýváno nejkrásnějším salónem světa. Již od dob založení města je náměstí jeho skutečným kulturním a společenským centrem. Náměstí sv. Marka: ital. Piazza di San Marco, nebo-li „Srdce Benátek“ je obklopené chrámem sv. Marka, Dóžecím palácem a kampanilou. Je největším náměstím v Benátkách. Bylo tak pojmenované na počátku 12. stol. n.l., po zakončení stavby Baziliky sv. Marka. Náměstí sv. Marka je centrem církevního a politického dění.