sv. Jiří
Svatý Jiří bezpochyby patří mezi nejpopulárnější a nejznámější světce, ačkoli o jeho životě toho s jistotou víme pramálo. Jeho jméno je původu řeckého a doslova přeloženo znamená „Zemědělec“, on sám pocházel z Kappadokie, jeho otec však byl perského původu. Rodiče jej vychovali jako křesťana, stal se vojenským tribunem za vlády císaře Diocletiana. Právě tento císař vydal roku 303 protikřesťanský edikt, na jehož základě byla v celé říši pronásledována církev.
Důstojník Jiří tušil, že se blíží chvíle, kdy bude muset volit mezi poslušností vůči císaři a vůči vlastnímu svědomí. Proto rozdal svůj majetek chudým a potřebným a očekával zatčení. Byl skutečně uvězněn a coby voják nucen k přísaze při římských bozích, zvláště při zbožštělém císaři. Odmítl. Proto byl degradován, uvržen do žaláře, a když se stále odmítl podvolit, byl odsouzen k smrti a popraven stětím. Jeho ostatky byly pochovány v Lyddě (dnešní izraelské město Lod).
Tolik tedy nejstarší údaje o Jiřího životě a smrti; Antonín z Piacenzy kolem roku 570 a Adamnanos přibližně o sto let později dosvědčují úctu k mučedníkům, mezi nimiž zmiňují také svatého Jiří. Již k roku 368 je datován nápis zmiňující „kostel svatých a slavných mučedníků Jiřího a jeho druhů“. Archeologické výzkumy potvrdily, že bazilika nad jeho hrobem byla postavena velice záhy po jeho smrti, za vlády císaře Constantina. Během celého středověku byla cílem mnoha poutníků.
Svatý Jiří je velice ctěn na křesťanském východě i západě; stal se patronem Anglie, Španělska, Portugalska, Litvy, řady měst a míst. Jako vzor rytířství jej ctili rytíři, v současnosti je patronem skautů.