BET LECHEM - vnitřní domov

BET LECHEM - vnitřní domov: Nepomucenum - český ostrov v římském moři
19. díl
Nepomucenum - český ostrov v římském moři
Cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Jana Studničková a Otakáro Schmidt
pro cyklus Bet-Lechem natáčeli před velikonoci roku 2011 v Římě,
přesněji na českém ostrově v římském moři, v legendárním kněžském
semináři, zvaném Nepomucenum.

Papežská kolej Nepomucenum není studentskou kolejí v běžném slova smyslu. Je především kněžským seminářem, tedy studentskou komunitou,
kde se připravují mladí muži, seminaristé, k budoucímu poslání
katolických duchovních (kněží). Kromě nich zde žijí také někteří vybraní
mladí kněží, kteří v Římě studují, aby dosáhli odborného vzdělání v
různých teologických vědách. V koleji se také realizují různé krajanské aktivity, setkání, přednášky apod., a v neposlední řadě Mše svaté v českém jazyce (ty bývají o prvních nedělích v měsíci, během akademického roku, tedy od října do června).Papežská kolej Nepomucenum
(italsky Pontificio Collegio Nepomuceno) je seminář pro české
bohoslovce v Římě, který byl založen jako česká kolej Bohemicum 4.
listopadu 1884. Ve 20. letech 20. století získala kolej novou budovu,
Nepomucenum, slavnostně otevřenou v roce svatováclavského jubilea 1929.

Bet Lechem

BET LECHEM
(z hebrejštiny dům chleba)

Betlém – archetyp vnitřního domova.

Cyklus portrétů o hledání domova v nás.

Televizní cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Autoři cyklu - scénář a režie: Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt

Kamera: Otakáro Maria Schmidt

Střih: Jana Studničková

Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi nebo jsme v cizí zemi jako doma?

Proč jezdíme na dovolenou do cizokrajných zemí?

Duše může být tím domovem a pocit cizince pak jako stín na ní.

Návštěvou v cizích krajích se o sobě dozvíme něco důvěrně známého.

Dozvíme se o sobě něco na základě toho, jak žijí druzí.

Jak vnímají ti lidé svůj domov venku a uvnitř?

Odkud až kam je ten domov?

Fyzický domov je rodný dům, rodiče, kostel, fotografie z dětství…

Vnitřní obraz domova pak mohou být vzpomínky, vlastenectví, krajiny snů, víra…

Archetypem vnitřního domova je Betlém. Bet-lechem znamená v hebrejštině dům-chleba, tedy místo, kde je k nalezení to nejzákladnější pro život. Dům pokrmu, který je spolu s vodou jakoby synonymem života. Dokonce bychom mohli říci, že je to místo, odkud život pramení, či je jeho zřídlem.

Co se v domě (domově) děje, děje se v našem nitru. My sami jsme často tímto domovem. Jsme fyzická architektura našeho vědomí i nevědomí. Vše co se děje na fyzické úrovni, děje se i v duchovní úrovni.

Když přesadíme své kořeny do jiné půdy, je pro nás důležitější původní zahrádka - místo narození, genius loci (lat. překlad-strážný duch, duše, paměť-místa) a nebo genus (rod, původ, počátek), krev, národnostní příslušnost, kterou si neseme sebou.

Průběh svého života v prostoru a čase, od kolébky do hrobu, si člověk odedávna představoval jako zvláštní druh cesty. Jakou krajinou vede, v co se proměňuje, jaký je její cíl a na jaké překážky na cestě narazíme?

Dnešní evropský člověk žije ve světě, jehož duchovní kořeny jsou přes všechna protichůdná hnutí jak antické a židovské, tak křesťanské. Kromě toho je v nás více středověku, než si myslíme. Pod tím je však ještě hlubší vrstva náboženské zkušenosti, pocházející z nejstarších dob lidské kultury. Tato minulost, tyto náboženské archetypy se ve vizích či snech vynořují. Pomocí jejich prastarých podobenství je možné nejadekvátněji vyjádřit naši nynější situaci, že všeobecné lidské uctívání numinóza, božství, posvátna, nepostižitelných, avšak působivých prapůvodních sil, má stále své místo v naší psyché. Je toto náš nejhlubší domov a dá se objevit archelogickými vykopávkami a nebo cestováním?