Školy naděje

Školy naděje:
Školy zřízené katolickou církví v oblastech postižených občanskou válkou mezi vládnoucími Araby na severu a africkým jihem v Súdánu.

Občanská válka mezi vládnoucími Araby na severu a africkým jihem zuří v Súdánu prakticky od roku 1956. Jedním z faktorů bezohledné etnické čistky spáchané na severu islámskou armádou je snaha ovládnout oblasti bohaté na ropu. Důvody konfliktu jsou nepochybně rozmanité a složité. Rozdíly mezi arabským severem a africkým jihem se zvětšují. Většina populace si válku nepřeje. Nesmyslné následky konfliktu jsou jasné všem: tři milióny mrtvých, pět miliónů vystěhovalců přinucených opustit své domovy. Děti jsou těmi nejbezbrannějšími oběťmi války. Nejpalčivější problém v utečeneckých táborech i v oblastech pohlcených válkou je nedostatečný přístup ke vzdělání. Vzdělání je prostředkem k rozvoji povědomí o lidských právech a náboženských svobodách, je klíčem k překonání propasti mezi severem a jihem i k ukončení tragického konfliktu. Tábor Kakuma v Keni, založený v roce 1992, ubytovává přes 70 tisíc uprchlíků. Katolická církev v táboře otevírá na 22 základních a středních škol. Jednou z nich je škola Dona Bosca. Ačkoli jsou zdroje omezené, církev se snaží poskytovat uprchlíkům i vyšší vzdělání. Súdánští uprchlíci mají tak jedinou možnost vyššího studia ve vzdělávacím centru v Kitale v Keni. Díky úsilí biskupa Caesara Mazzolariho z diecéze Rumbek v jižním Súdánu je celé centrum financováno západní církví.Všechny školy zřízené katolickou církví jsou pro uprchlíky bezplatné. Súdánská církev, přetížená a chudobná si je vědoma skutečnosti, že bez pomoci univerzální církve, bez podpory evropských charitativních institucí a individuálních dárců, by nedokázala dětem pomoci.