Smírčí kříž

Smírčí kříž:
Michal Valenta ze Ždánic zrealizoval svou myšlenku a přání svého zesnulého otce postavit velký kříž  na pozemcích, které kdysi patřily jeho dědovi.

Tisíce rodin prožili ponížení, které přinesla kolektivizace hospodářství po roce 1948. Byla mezi nimi i rodina Šindelářova z Jihomoravských Ždánic. Jejich vnuci jsou dnes dospělí lidé, kteří na osud svých prarodičů nezapomněli. Ovšem jen jeden z nich, Michal Valenta, je pověřen úkolem svého zesnulého otce. Má vybudovat na vlastním pozemku místo, kde by si lidé mohli podat ruce, odpouštět hříchy, meditovat a snad jen obdivovat krajinu. Michal, čerstvý čtyřicátník, vychovaný ve víře, staví tak trochu na úkor vlastní rodiny deset metrů vysoký Smírčí Kříž. Ale pomalu se také vrací k původnímu stylu života svých předků. S ochranáři přírody kultivuje krajinu pasením ovcí a koz. Z pohledu bioložky zachraňuje původní ráz krajiny a velké množství rostlinných a živočišných druhů. Ne nadarmo nese jeden z příkrých svahů na okraji Ždánic název - Motýlí ráj.Dokument se tak odehrává ve třech rovinách. Ve vzpomínkách na osudy předků, ve druhé rovině vidíme Michala Valentu obklopeného svými syny při stavbě kříže. Třetí vrstvou je jeho vztah k víře, přírodě a návrat k hospodářství.Dokument si nelibuje v přílišném patosu, který se z počátku nabízí. Svérázné vyprávění respondentů v původním nářečí je osvěžující, stejně jako elán, doprovázející Michala při realizaci závazku.