sv. Pankrác, sv. Nereus a Achilleus
Svatý Pankrác pocházel z Frýgie, území v Malé Asii, tedy dnešním Turecku. Tzv. Legenda aurea vypráví, že po smrti rodičů se ho ujal strýc Dionýsius, majitel statku v blízkosti Říma – u Centumcellae (dnešní Civitavecchia). Na něm nalezl útočiště také papež Cornelius (zemřel roku 253). Právě od něj dusud mladičký Pankrác přijal víru.
Útočiště křesťanů přitáhlo pozornost státní správy a Pankrác byl předveden před samotného císaře Když byl vybízen, aby obětoval římským bohům, dal císaři velmi smělou odpověď „Tví bozi, které mě nutíš uctívat, páchali zločiny, měli poměr s rodnými sestrami a vztáhli ruku na své rodiče. Mít takové sluhy, nechal bys je popravit; takové bohy se ctít nestydíš?“ – tak aspoň praví legenda.
Pankrác byl pro svou zatvrzelost odsouzen k smrti. Snad při tom hrála roli i císařova uražená ješitnost, když byl poražen mladíkem. Pankrácovy ostatky byly pochovány na via Aurelia, kolem roku 500 dal na tomto místě papež Symmachus postavit kostel.
Papež Damasus, velký ctitel mučedníků, zanechal zprávu také o svatých Nereovi a Achilleovi. Oba byli římskými vojáky a patřili k první křesťanské generaci Říma.
Po svém obrácení odmítli dále sloužit v armádě a vstoupili do služeb Flavie Domitilly, křesťanky spřízněné s císařským rodem Flaviů. Spolu s ní a jejím manželem odešli do vyhnanství na ostrov Pandeterii. Zde také všichni nalezli mučednickou smrt; stalo se tak za vlády císaře Domitiana, tedy před rokem 96.
Na římské cestě via Ardeatina bychom našli DOmitilliny katakomby – nesou jméno právě podle Flavie Domitilly. Zde také odpočívají ostatky Nerea a Achillea.
