Křížová cesta
Velikonoční cesta Ježíše Krista
Projekt Křížové cesty (Velikonoční cesty) je na motivy a texty sochaře Karla Stádníka (1924-2011) a známého hudebního skladatele (scénická, filmová a duchovní hudba) Zdeňka Pololáníka. Texty připravil koncem 80. let Karel Stádník ve vlaku na cestě z Olomouce a předložil je panu Josefu Kemrovi a Radovanu Lukavskému. Ti jej inspirovali, aby připravil celou Křížovou cestu. Tehdejší kardinál František Tomášek (1899-1922) byl projektem nadšen a nechal udělat cca 2500 kusů informačních letáčků o projektu včetně úvodního slova pana kardinála, které příslušníci StB zabavili a skartovali. K tomu přichází pan Jiří Chlebníček, hobojista filharmonie, kterého velmi oslovili texty Karla Stádníka. Zeptal se svého přítele, hudebního skladatele Zdeňka Pololáníka, zda by nesložil k daným textům hudbu, vysvětluje za organizátory Josef Kořenek. Začátkem roku 1990 se uskutečnila premiéra Křížové cesty. Texty tehdy četli herci Petr Haničinec a Gabriela Vránová.
Účinkují: recitace: Simona Postlerová, Ondřej Kepka; Marta Reichelová – zpěv, Karolína Korcová – flétna, Marcela Tománková – hoboj, Rudolf Mrazík – violoncello, Vladimír Halíček – klavír
Autorovo slovo ke křížové cestě v kostele panny Marie - královny míru v Praze - Lhotce:
Jeho Eminence František kardinál Tomášek posvětil dne 25.03.1979 křížovou cestu, kterou jsem modeloval v letech 1973-76. Mnoho lidí, kteří tuto křížovou cestu viděli se mne ptá, co jsem chtěl vyjádřit. Mnozí nerozumějí, protože nejde o tradiční pojetí, zastavení zde mají trochu jiný sled atd.
Při rozjímání křížéví cesty jsem si jednou uvědomil, že Kristus, který je navždy spojen nejen s církví, ale s celým lidstvem, spolu s ním prožívá utrpení spravedlivých a ponížených. Jde s lidstvem jeho dějinami, kráčí s těmi, kteří hledají Boží království. Nadále prožívá všechny lidské bolesti, nejistoty a pády, účastní se všeho, co patří ke světu narušenému zlem. Kristovu neustálou přítomnost, blízkost a solidaritu s trpícími jsem se snažil ukázat křížovou cestou, která by na rozdíl od tradičního ztvárnění Ježíšova umučení na Golgotě - zachytila jeho utrpení, které se promítlo do utrpení jeho vyznavačů. Zastavení jsou svědectvím, že Kristus netrpěl jen tehdy dávno, ale že se podrobuje bolestným zkouškám po celá staletíve svých věrných. Sejně jako byl postaven před soud Pontia Piláta, tak také Johanka z Arcu musela přijmout nespravedlivý ortel smrti; stejně jako Šimon přijal tíhu kříže a pomohl odsouzenému, tak také P. Kolbe vzal na sebe úděl druhého (smrt na popravišti).
Kristovo utrpení je vykřičníkem pro naše svědomí, je výzvou k míru. Proto křížová cesta nechce přenést rozjímajícího dvatisíce let zpět k historické postavě Ježíše z Nazareta, ale ukazuje na dějiny, v nichž jeho výzva promlouvala ústy a činy lidských bytostí. Chce ukázat Krista v církvi, Krista mezi námi. Chce postavit otázku, kterou jsem si kladl a kterou si kladu i nadále: jak se ke Kristu opravdu chováme?
A připomenout slova Ježíšova, jak je zachytil evangelista Matouš (24,23) "Pojďte, požehnaní Otce mého, vládněte královstvím připraveným vám od ustanovení světa; neboť jsem lačněl a dali jste mi jísti, žíznil jsem a dali jste ni napít .... V pravdě pravím vám: pokud jste to učinili jednomu z nejmenších těchto bratří mých, mně jste učinili."
Akad. sochař Karel Stádník