I v nelehké době přinášíme dobré zprávy

Věk reforem

Katolické reformy

Dokumentaristika

Premiéra: 4.7.2020

Výroba: 2018

Jedním z obvyklých cílů reformy byl život kléru, vyššího i nižšího. Představitelé vysokého kléru byli, až na několik výjimek, charakterističtí tím, že nepobývali ve svých diecézích, byli feudalizovaní a vzdáleni pastoračním úkolům. Obvykle se zabývali světskými, politickými a rodinnými záležitostmi, poněvadž beneficia byla často zproštěna péče o duše. Propletení náboženství a politiky se téměř nedalo vyhnout. Jelikož mnozí biskupové byli šlechtici nebo feudálními knížaty, sloužili do velké míry zájmům svého státu, své rodiny či svého ochránce.

Ve druhé polovině 14. století vznikl v Nizozemí duchovní proud zvaný devotio moderna, který je jedním z nejstarších pokusů o církevní reformu. Nejslavnějším literárním spisem tohoto hnutí je Následování Krista od Tomáše Kempenského.

Reforma ve Španělsku na přelomu 15. a 16. století se odehrála pod vedením hierarchie, nikoliv proti ní, tak jako později v Německu Lutherova reformace. Mezi španělskými biskupy-reformátory vynikají: Hernando de Talavera, první biskup Granady; Diego de Deza, sevillský arcibiskup, a především Francisco Jiménez de Cisneros, arcibiskup Toleda.

Na úrodné půdě španělské reformy vzešel velkolepý výkvět svatosti, který dosáhl svého vrcholu v 16. století, a který mezi jinými reprezentují: Terezie z Avily, Jan od Kříže, Jan z Avily, Jan z Boha, Ignác z Loyoly či František Xaverský.

Renesanční papežové, milovníci umění a velcí mecenáši, se podobali světským knížatům, jakožto svrchovaní vládcové Papežského státu. Papežský úřad, jenž vyšel vítězně ze svého boje proti konciliarismu, bohužel, nebyl schopen převzít vedoucí roli při duchovní obnově církve ve chvíli, kdy se odhrnula opona novověku.

Dokumentaristika

Premiéra: 4.7.2020

Výroba: 2018