Colours 2015
The Crooked Fiddle Band
Tvrdí, že hrají folk nařezaný řetězovou pilou a vyšla jim z toho post-apokalyptická world music, což budí spíš úsměv. Pokud o nich ale Brian Eno prohlásil, že nic podobného ještě neslyšel, a myslel to samozřejmě jako pochvalu, a Steve Albini, který už si poradil s tolika hudebními divočáky, jim po prvním setkání nabídl produkci posledního alba Moving Pieces Of The Sea, je to důvod ke zvýšené pozornosti.
Hudební crossovery nejsou samy o sobě nic překvapivého, také u The Crooked Fiddle Bandu se mezi sebou od roku 2007 melou nejrůznější vlivy ostošest, ale najít srovnání pro tak nátlakově originální a působivé propojení vám opravdu pořádně zamotá hlavu. Znějí totiž, jako by posbírali trosky do vzduchu vyhozeného frankensteinovského jukeboxu, do kterého kdosi naládoval folkaře na stereoidech, gypsy punkery, Kelty, klezmery, severské metalisty a postrockery koketující s klasikou. Navíc žasnete, co všechno a jak dokážou čtyři Australané ze Sydney - houslistka Jesse Randal, kytarista Gordon Wallace, kontrabasista Mark Stevens a bubeník Joe Gould v šílených tempech na své nástroje odehrát. A přibrat si k tomu navíc ještě švédskou nyckelharpu, marimbu, bouzouki nebo mandolínu.
