Věk reforem

Humanistická stopa

Na úsvitu zámořských zeměpisných objevů a rozvoje věd zkoumá nový humanismus literaturu a umění. Do vždy roztažených plachet lidského ducha vane nový vítr: člověk nadále rozjímá o křesťanském Zjevení, nyní však novýma očima obdivuje pohanskou antiku.

Humanismus a renesance jsou fenomény stejného období, přesto jsou odlišné. Humanismus je pokusem obnovit řecko-římskou kulturu. Renesance má širší záběr: zahrnuje celou paletu kulturních, společenských, politických a dokonce ideologických proměn.

Humanisté se pustili do zřizování knihoven, čímž navázali na práci středověkých mnichů. Knihy však shromažďovali ve veřejných knihovnách s vědeckým záměrem. Knihovny vznikaly i ze soukromých iniciativ. Například Cosimo Medicejský uspořádal knižní fond v klášteře svatého Marka ve Florencii. Po smrti jeho vnuka Lorenza, řečeného Nádherný, v roce 1492 se knihovny kláštera svatého Marka a Medicejských spojily do jedné, z nichž byla vytvořena dodnes slavná Medicejská knihovna svatého Vavřince, která obsahovala více než tisíc rukopisů.

Jeden z humanistů byl v roce 1447 zvolen papežem. Přijal jméno Mikuláš V. Lze říci, že v těch letech se Řím ujímá vedoucí pozice mezi centry humanismu.

Největší z anglických humanistů je svatý Tomáš More. Jindřich VIII. jej jmenuje členem královské rady, královským pokladníkem, a v roce 1529 lordem kancléřem, což odpovídá funkci premiéra. More po dva a půl roce raději odstoupí z funkce, než aby zradil své svědomí tím, že by schválil rozvod krále, který si chtěl vzít Annu Boleynovou. Byl obviněn ze zrady a uvězněn v londýnském Toweru, kde napsal krásnou knihu o Kristově agónii De Tristitia Christi. 6. července 1535 byl na příkaz Jindřicha VIII. sťat.

Univerzita v Lovani založená v roce 1425 se stala významným centrem humanistických studií v Nizozemsku. Jejím hlavním představitelem a jedním z nejproslulejších evropských humanistů byl Erasmus Rotterdamský.