Věk reforem

Barokní církev

Baroko... Epocha plodná pro umění a také pro teologii se otevírá po skončení Tridentského koncilu v roce 1563. Bude trvat téměř jedno století, až do Vestfálského míru, jako definitivní završení velkoleposti renesance a křesťanského humanismu. Doba zářivá i smutná. Smutná, protože Katolická církev ztrácí část Německa, Švýcarsko, severní Evropu a Anglii, a trpí vážnými nepokoji ve Francii. Zářivá, protože teologie se staví do služby náboženského vzdělávání lidu a vzkvétá svatost, misijní zápal, křesťansky inspirované umění a kultura.

Barokní teologie prosvětluje konec takzvané druhé scholastiky. Je to doba velkých teologických autorů a také velkého znovuoživení teologických témat. Obnovuje se autorita škol. Třemi hlavními školami jsou: škola dominikánská, škola jezuitská a škola augustiniánská. Tyto tři školy vycházejí z velkých salamanských učitelů, jakými byli Dominik de Soto, Francisco de Vitoria a Melchor Cano. Dominikánská škola, nazývána také druhá Salamanská škola, je charakteristická větší přísností ve způsobu interpretace a následování svatého Tomáše Akvinského. Její představitelé jsou více znepokojeni morálními a metafyzickými otázkami než otázkami humanistickými či aktuálními problémy, což bylo typické pro první Salamanskou školu.

V Římě v roce 1551 otevřeli jezuité kolej, která měla být vzorem a ideálem jejich vzdělávacích center. V této Římské koleji vyučovali přední jezuitští teologové: svatý Robert Bellarmin, František Suárez a Gabriel Vázquez. Mezitím v Německu svatý Petr Kanisius vykonával apoštolát vedený Boží prozřetelností.

S barokní teologií je úzce spojen rozvoj spirituální teologie. Mimořádné plody přinesla španělská mystika Zlatého věku, který zahrnuje 16. století a část 17. století. Tito mystikové jako svatý Jan od Kříže nebo svatá Terezie z Avily nebyli žádní podivní nebo výstřední lidé, nýbrž důslední křesťané, avšak radikální ve svém způsobu prožívání víry. Jistou deformaci katolické spirituality 17. století pak představuje z Francie se šířící jansenismus, k němuž se hlásil i velký myslitel Blaise Pascal.