I v nelehké době přinášíme dobré zprávy

Křížová cesta z Kolosea

Duchovní pořady

Premiéra: 7.4.2023

Výroba: 2023

Každoročně na Velký pátek vedou novodobí papežové, počínaje Pavlem VI., večerní křížovou cestu v římském Koloseu. Její zastavení dal v amfiteátru vystavět františkánský misionář, sv. Leonard z Porto Maurizio, městečka v italském kraji Ligurie. Psal se rok 1750. Pobožnost, při níž se fyzicky putovalo po Ježíšových pašijových stopách, byla přístupná obyčejným lidem, a právě proto na ní františkánům, Leonarda nevyjímaje, tolik záleželo. Jako známý kazatel své doby měl Leonard přímý přístup k papeži. Přesvědčil Benedikta XIV., že by bylo smysluplné rozšířit křížovou cestu také mimo františkánské kostely, které jako jediné měly v oné době toto privilegium.

Letošní meditace křížové cesty v římském Koloseu jsou svědectvím, které papeži poskytli muži a ženy z různých oblastí světa, kteří zažívají násilí, chudobu a nespravedlnost.

Pocházejí ze zemí zasažených bombami, střelbou, raketami nebo bratrovražednou nenávistí. Jsou to muži i ženy, mladí i staří, rodiče nebo zasvěcení. Jejich svědectví budou doprovázet 14 zastavení cesty, která se dnes, 7. dubna, odvíjí v Koloseu. Meditace jsou převzaty ze svědectví, která papež obdržel z celého světa. František si přál, aby tématem byly "Hlasy míru v době války". Pro jednotlivé oblasti světa byly vybrány hlavní regiony, v případě Evropy byly zmíněny dva národy, ukrajinský a ruský, protože válka, která vypukla v loňském roce, je konfliktem, který je neustále v centru papežovy pozornosti.


Rozhodnutí pro mír ve Svaté zemi

Křížová cesta se vine ze Svaté země, kde se "násilí zdá být naším jediným jazykem". V tomto kontextu "plném nenávisti a zášti" je výzvou učinit "rozhodnutí" pro mír. Následuje modlitba: "Když bez odvolání odsuzujeme své bratry" a "když zavíráme oči před nespravedlností: Osviť nás, Pane Ježíši!".


Křížová cesta západoafrického migranta

Dojemné je svědectví západoafrického migranta, který vypráví o své "křížové cestě" poznamenané vězněním a mučením v Libyi a plavbami po moři, jako byla ta na gumovém člunu se 100 lidmi: "Každou noc jsem se ptal Boha proč: proč nás lidé jako my považují za nepřátele? "Vysvoboď nás, Pane Ježíši", zní modlitba, od "ukvapených soudů", od "ničivého pomlouvání".


"Pády" mladých lidí ze Střední Ameriky

Meditace na třetím zastavení, na kterém Ježíš poprvé padá, je od mladých lidí ze střední Ameriky. I tito mladí lidé hovoří o pádech: "lenosti", "strachu", "odrazování" a "planých slibech snadného, ale špinavého života plného chamtivosti a korupce". "Příliš mnoho rodin," píší, "stále truchlí nad ztrátou svých dětí". A modlí se, aby z naší "lenosti", "smutku", "poklesků" a také z "myšlení, že pomáhat druhým není naše věc" "Pozvedni nás, Pane Ježíši!".


V Jižní Americe matka zraněné dcery

Opět z Ameriky, tentokrát z jihu, hlas matky, která se stala obětí partyzánského bombového útoku v roce 2012. Vyděsilo ji, když viděla svou sedmiměsíční dcerku s kousky skla zabodnutými do jejího malého obličeje. "Jaké to muselo být pro Marii, když viděla Ježíšovu tvář oteklou a zkrvavenou!" ptá se. "Ve znetvořené tváři těch, kteří trpí: Dejte nám poznat tebe, Pane Ježíši!" zní výzva.


Oběti nenávisti v Africe, jižní Asii a na Blízkém východě

Tři migranti z Afriky, jižní Asie a Blízkého východu propojují své příběhy: jsou různí, ale spojuje je, že jsou oběťmi nenávisti. Na to, co "člověk jednou zažije, nezapomene...". Proto prosba o Boží odpuštění, protože "jsme tebou pohrdali v nešťastných" a "ignorovali tě v potřebných".


Kněz mučený během války na Balkáně

Kněz dává hlas na Balkánském poloostrově: farář byl v době vrcholící války deportován do tábora bez jídla a vody: "Vyhrožovali mi, že mi vytrhají nehty, že mě zaživa stáhnou z kůže. Jednou prosil strážného, aby ho zabil, ale jedna muslimka mu přinesla jídlo a pomoc: "Byla pro mě jako Veronika pro Ježíše." Všichni se snažili, aby se mu dostalo pomoci. 'Dej nám svůj pohled, Pane Ježíši', zní prosba, 'abychom se starali o ty, kdo trpí násilím' a 'přijímali ty, kdo litují zla'.


Naděje dvou teenagerů ze severní Afriky

Dva teenageři ze severní Afriky, Joseph (16) a Johnson (14), žijící ve vysídleneckých táborech, říkají, že chtějí studovat a hrát si, ale nemají prostor ani příležitost: "Mír je dobrý, válka je zlá. Chtěl bych to říct vedoucím představitelům světa". "V boji za budování mostů bratrství - zní jejich modlitba - Učiň nás silnými, Pane Ježíši!".


Lidé jihovýchodní Asie, kteří "milují mír"

Ke světu promlouvají také věřící z jihovýchodní Asie: "Jsme lidé, kteří milují mír, ale drtí nás kříž konfliktů...". Ženy dodávají sílu, jako řeholnice, která "poklekla před sešikovanou silou zbraní". Od bezohledného obchodu se zbraněmi: "Obrať nás, Pane Ježíši!" modlí se.


Řeholnice, která učí děti ve střední Africe hodnotám

Je to též řeholnice, hlas ze střední Afriky, která vypráví o strašlivém ránu 5. prosince 2013, kdy došlo k útoku povstalců na její vesnici: "Moje sestra zmizela a už se nevrátila. Křičela: Proč? Ale od Boha čerpala sílu k lásce: Všechno pomíjí, jen Bůh ne". "Zachraň nás", prosí Boha, ze strachu, že budeme " nepochopeni" a "zapomenuti".


Svědectví mladé Ukrajinky a mladého Rusa

Na desátém zastavení meditují mladý Ukrajinec a mladý Rus. První z nich vypráví o svém útěku z Mariupolu do Itálie, kdy jeho otec uvízl na hranicích, a o svém návratu na Ukrajinu. "Válka je na všech stranách, město je zničené". Druhý vzpomíná na svého staršího bratra, který zemřel, a na otce a dědečka, kteří zmizeli: "Všichni nám říkali, že musíme být hrdí, ale doma bylo jen tolik utrpení a smutku". Prosí Hospodina o očištění od "zášti", "zloby", "násilných slov a reakcí".


"Kalvárie" mladého muže z Blízkého východu

O utrpení se dělí také mladý muž z Blízkého východu, který od roku 2012 prožívá válku, jež je "den ode dne strašnější". Uprchl se svými rodiči: "Další utrpení...". "Uzdrav nás, Pane Ježíši" od "uzavřenosti", "izolace", "nedůvěry a podezírání”.


Matka ze západní Asie, která přišla o syna, ale nevzdává se naděje

Slova naděje od západoasijské ženy, která viděla svého malého syna zemřít při výbuchu minometného granátu spolu se svým bratrancem a sousedem: "Víra mi pomáhá doufat, protože mi připomíná, že mrtví jsou v Ježíšově náruči. Krista prosí: "Nauč nás" "odpouštět, jako jsi ty odpustil nám".


Vzpomínka na sestru zabitou ve východní Africe

Východoafrická řeholnice prožívá smrt své sestry rukou teroristů v den, kdy její země slaví Dohodu o nezávislosti. "Den vítězství se změnil v porážku". Kristus je však "naším skutečným vítězstvím". "Ty, který jsi svou smrtí zničil smrt: smiluj se nad námi, Pane Ježíši!".


Dívky z jižní Afriky, které odpouštějí povstalcům

Nakonec příběhy dívek z jižní Afriky, unesených a zneužívaných povstalci: "Zbavené šatů a důstojnosti jsme žily nahé, abychom neutekly. Po útěku nyní píší: "Ve jménu Ježíše jim odpouštíme vše, co nám udělali". "Zachovej nás, Pane Ježíši" v "odpuštění, které obnovuje srdce".


14 "milostí"

Křížovou cestu uzavírá modlitba "14 milostí" k Pánu: "Děkujeme ti za světlo, které jsi zažehl v našich nocích, a smířením každého rozdělení jsi z nás všech učinil sestrami a bratry".


Zdroj: www.vaticannews.va


Duchovní pořady

Premiéra: 7.4.2023

Výroba: 2023