Kájov, kostel Nanebevzetí Panny Marie

Jubilejní chrámy 2025

Název Kájov je zřejmě odvozen od osobního jména Káj a znamená dvůr, patřící osobě tohoto jména. Starší výklad však vycházel ze slova kát se a označoval tak kající místo, kde kajícníci litují svých hříchů, neboť podle legendy založil na tomto místě jakýsi poustevník dřevěný kostelík, kam přicházelo mnoho poutníků vykonat pokání.
Kájov patří mezi nejstarší mariánská poutní místa v Čechách. První historická zmínka o něm pochází z roku 1263, kdy český král Přemysl Otakar II. věnoval Kájov nově založenému cisterciáckému klášteru Zlatá Koruna. Cisterciáci podporovali zdejší mariánský kult. Kostel, jenž byl zároveň i farním, získal jejich přičiněním mnoho odpustků, které zvýšily jeho přitažlivost pro středověké poutníky. V roce 1422 sice kájovský kostel vyplenili husité, poutě však nezanikly a poutní místo zažilo ve druhé polovině století dobu velkého rozkvětu, spojenou s působením humanisticky orientovaného faráře Michala Pilse. Rozkvět poutního místa byl ovlivněn i tím, že se jednalo o tradičně katolickou oblast.
Nejslavnější období Kájova však nastalo až v době baroka a trvá dodnes.