Harfa Noemova

Ivo Hrachovec zpívá Biblické písně A. Dvořáka

    Biblické písně vznikly v krátkém časovém úseku tří březnových týdnů roku 1894, v době skladatelova pobytu v New Yorku. Stimulem k práci nebyl žádný vnější podnět či objednávka, dílo je výsledkem autorovy určité osobní krize. Žádný přímý doklad o konkrétních příčinách Dvořákova tehdejšího duševního stavu se však nedochoval (jistě i kvůli skladatelově známé vnější citové zdrženlivosti). Závažný a hluboce intimní charakter díla překvapuje o to více, že Dvořák začal na písních pracovat v době své největší slávy, necelé tři měsíce po premiéře Novosvětské symfonie, která byla jeho dosud největším (a již nikdy nepřekonaným) skladatelským triumfem. Dvořákovská literatura obvykle uvádí, že podnětem ke kompozici Biblických písní byly zprávy z Evropy o smrti Dvořákových blízkých: skladatelova otce Františka, skladatelů Petra Iljiče Čajkovského a Charlese Gounoda a dirigenta Hanse von Bülowa. František Dvořák však ve skutečnosti zemřel až 28. března, tedy dva dny po dokončení díla. Z dochované korespondence ani nevyplývá, že by skladatel věděl, že jeho otec umírá. Čajkovskij zemřel již 6. listopadu předchozího roku a Gounod (kterého ani nelze počítat mezi Dvořákovy přátele) zemřel dokonce již 10. října. Jediný Hans von Bülow zemřel těsně před kompozicí Biblických písní, 12. února 1894. Nedochovaly se však žádné doklady o Dvořákově reakci na tuto událost. Vysvětlení Dvořákova rozpoložení však může být i docela prosté: byl v té době již druhým rokem na americké pevnině a uprostřed rušného velkoměsta na něj mohly začít doléhat pocity osamění a stesku po vlasti. Nelze pominout ani skutečnost, že dílo vzniklo krátce před velikonočními svátky.
    Zaposlouchejeme se tedy do několika písní v podání basisty Národního divadla v Praze Iva Hrachovce za klavírního doprovodu Iva Kahánka. Koncert se uskutečnil v nově restaurované synagoze v Hranicích na Moravě.