Oto Mádr

Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči a poté nastoupil na Teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Na kněze byl vysvěcen v roce 1942 a působil jako farář. Po konci druhé světové války pokračoval ve studiích morální teologie na Gregoriánské univerzitě v Římě. Poté se vrátil do Československa, kde získal doktorát teologie latinskou prací o vnitřním zlu u Suareze. Velmi aktivně působil nejen ve správě farnosti, ale také jako středoškolský učitel a jako významná osobnost v kroužcích Katolické akce. V roce 1950 se věnoval pastoraci mládeže v kostele Nejsvětějšího Salvátora. V květnu 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu byl za údajnou špionáž ve prospěch Vatikánu a organizaci ilegální náboženské činnosti odsouzen na doživotí.

Po podmínečném propuštění v roce 1966 pracoval v různých dělnických profesích. Roku 1968 se krátce vrátil na Teologickou fakultu UK a v roce 1970 byl plně soudně rehabilitován (v roce 1975 byla rehabilitace zrušena, nová přišla v roce 1990). Po roce 1970 byl odsunut na faru do pohraničí (Dolního Žandova u Chebu), odkud se vrátil do Prahy až jako důchodce roku 1978.

Patřil mezi hlavní organizátory katolického samizdatu, pokračoval ve spolupráci s exilem, udržoval kontakty se zahraničními návštěvami, podílel se na přípravě tajně svěcených kněží a na organizaci bytových teologických seminářů. Byl také jedním z hlavních poradců Františka kardinála Tomáška (už od roku 1968). Napsal pro něho několik zásadních textů, které Tomášek publikoval pod svým jménem.

Od roku 1978 Mádr vydává Teologické texty, nejdříve jako samizdat, posléze po sametové revoluci jako standardní revue. V samizdatu vydal několik desítek knih, zejména překladů.V roce 1990 opět nastoupil se svým přítelem J. Zvěřinou na Katolickou teologickou fakultu UK, ale po Zvěřinově smrti (v témže roce) z ní byl opět odsunut. Na KTF UK se vrátil až po změnách ve vedení fakulty (2002). V roce 1991 dostal čestný doktorát teologie na univerzitě v Bonnu a roku 1997 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka III. třídy. Od roku 1999 byl kanovníkem Vyšehradské kapituly.